Není úniku...

4. října 2013 v 5:04 | Karolína Kunstová
Polkla jsem zděšením a prudce se rozhlédla. Není úniku. Ale jak se smířit s nevyhnutelným? Nechci umřít! Díky zbytečné chybě, kterou jsem udělala, jsem teď v obklíčení a pomalu se chystám na smrt.

Stačilo tak málo... jen si dávat pozor, kdo chodí jako můj stín. Měla jsem cítit, že jsem sledována. Měla jsem být ještě opatrnější. Měla jsem svůj stín setřást nebo zabít, aby nemohl mluvit.

Je pozdě. Být ateistou v muslimské zemi se nejen nenosí, ale ani nevyplácí.

Snad aspoň zemřu tady a teď. Rychle, i když bolestně. Soudce Lynch není něžný pán. Musím dav vyprovokovat, aby někoho nenapadlo mě ukrýt a přivést před řádný soud. Ale jak?

Náhle jsem se uklidnila. Dav - to jsou zfanatizovaní lidé. Bude stačit nějak pohanit jejich náboženství, zneuctít symbol, a nezachrání mě už nikdo. Jen vybrat co nejkratší a nejúdernější heslo.

"Vzbuď se!" Počkat, to přece není to heslo... cože?
"Křičíš ze spaní, až jsi mě probudila." Manžel rozsvítil lampičku a díval se mi do očí. "Zdálo se Ti něco špatného?"
"Co? Ale ne, ne, jenom noční můra."

Zřejmě vznikla z přemýšlení před spaním. Přemýšlením nad tím, že už je to devět let, co byl zabit Theo van Gogh. Přemýšlením nad tím, že se pár desítek lidí jako Salman Rushdie či Ayaan Hirsi Ali musí skrývat, aby nezemřeli rukou vrahů jen proto, že napsali pravdu. Vždyť vlastně i já se skrývám. Nejmenuji se Karolína Kunstová. Ale pro tento blog jsem Karol.

Chtěla bych, aby byli všichni svobodní. Jenže, ne vždy si lidé uvědomují, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiných. Velmi často to podněcuje náboženské cítění - "kdo není náš, patří peklu a my ho tam šupem pošleme". A pokud se jim na zlaté tele sáhne, byť se vytýká pravdivě, je oheň na střeše...

Nevzdám se. Nepřestanu psát. Není úniku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama