Září 2011

Bez duše

30. září 2011 v 16:41 | Karolína Kunstová
Žijí a umírají.

Nezaznamenány.
Nepodstatné. Neviděné.
V životě je smělo zahlédnout jen pár lidí.

Jejich matka, otec, sourozenci toho správného pohlaví či malí sourozenci toho nesprávného, a také manžel.
Ani lékař je nesmí vidět a stanovuje diagnozu přes oděv podle popisu příznaků.

Jsou skryté před celým světem, nemají šanci více poznat nic, kromě pokojů svého domu a vnitřku svého šatu.
Zbytek světa vidí přes látkové mříže.

Jsou bezcenné, smějí být svým pánem kdykoli zbity či zmučeny. V životě mají jediný úkol.

Rodit syny!

Jejich synové jsou pak plnohodnotnými členy lidské společnosti, dcery se nepočítají jako lidé.
Ostatně, ani když se ženy stanou matkami, nedává jim to žádná práva, přestože splnily úkol, který po nich byl požadován.

Své jméno mají, pouze pokud jsou dětmi.
Když se stanou matkou prvního syna, odloží své původní jméno jako nepotřebný šat a nazývají se Umm - matka, spolu se jménem syna, například Umm Mohamed, Umm Usáma, Umm Alí...

Syn se nikdy nejmenuje po matce, jen po otci.
Když se řekne Usáma ibn Mohamed, znamená to Usáma, syn otce jménem Mohamed. Také se syn může jmenovat podle povahového rysu či nejvýznamnější události ve svém životě, třeba Usáma ibn Džihád - Usáma, syn svaté války.

Pro dcery - bint - platí stejné pravidlo jako pro syny. Dostávají jména rovněž po otci či významné události, jako třeba Núr bint Mohamed, Núr, dcera Mohamedova, ale po matce nikdy.

Naopak otec, který je pyšný na svého úspěšného syna, si může změnit jméno na Abu, což znamená otec, a za to synovo jméno, kupříkladu Abu Mohamed.

Proč je těmto ženám dovoleno vlastně žít?
Odpověď je velmi, velmi jednoduchá.

Chyběly by.
Chyběly by jako matky.
Chyběly by jako laciná pracovní síla.
Chyběly by jako milenky svých mužů.

Neměl by jim přece kdo rodit syny!


Článek vyšel na http://www.atllanka.estranky.cz/ 3. září 2007.