Červenec 2011

Nemilosrdný osude,

31. července 2011 v 22:22 | Karolína Kunstová
zítra se spolu shledáme. V jediném okamžiku skončí můj život i Tvůj časoběh. Zbývá pár hodin, ve kterých můžu přemítat, kdo a kde co udělal špatně, počítat selhání, rozebírat sílu kismetu, jak říkají naši noví vládci, a nebo také spát. Obávám se však, že neusnu, proč vlastně promarnit poslední chvíle spánkem, raději si připomenu vše od začátku.

Když u nás začínali první muslimové, byla jsem u toho. Sledovala jsem jejich přibývání, varovala před náboženstvím smrti a zmaru, bojovala za návrat hodnot, které společnost odhodila jako špinavé ponožky, ač po staletí fungovaly. Chtěla jsem, aby ženy byly uznávány ve svém lidství, aby nebylo trestné pít sluneční paprsky jako živou vodu, smát se, flirtovat...

Při dosažení určité hranice muslimů v populaci se objevily první problémy. Napřed na lokální úrovni - houfy mladých muslimů přesvědčovaly své spolužáky, aby se také stali muslimy. Při odmítnutí je bili a šikanovali. Balili holky a jejich kočky vytvářely módní vlnu, jak je děsně in chodit s muslimem, protože je exotický princ a prostě super.

Starší muslimové nastoupili později. Když nasadili své lidi do zastupitelstev, parlamentu a politiky vůbec, nastoupily zákazy a nařízení, oděvním kodexem či svobodou pohybu žen počínaje, omezením a postupným zakázem alkoholu konče. Při dostoupení většiny už se nerozpakovali uvádět do praxe svoje zákonodárství, tolik odlišné od našeho původního.

Když díky velkému počtu dětí získali nadpoloviční populaci, byl konec. Nastoupily represe proti čemukoliv nemuslimskému. Ti, kteří tu sídlili už déle, to vzali jako možnost vyřídit si účty se svými nepřáteli. Začali zabavovat domy, pozemky, stačilo jen označit majitele za rouhače, a rouhačem byl každý, kdo nebyl zbožným muslimem už od narození. Něco se vždycky našlo.

Nastartovali tvrdé represe. Kromě zabavování nevěřící nutili konvertovat. Kromě jedné skupiny. Bývalých antiislámských bojovníků. Na ty měli přichystané něco jiného. Věděli, že tato skupina by pod obyčejným nátlakem nikdy nekonvertovala, a proto bylo jedince potřeba napřed zlomit. Velmi pomáhalo bičování, tělesné tresty... a výstražné popravy tvrdohlavějších jednotlivců.

A proto jsem tady. Hladovění, drogy pravdy, denní bičování, stále ještě nejsem zlomená. Zítra, zítra mě zlomí definitivně. Čeká mě kat. Nelituji ničeho a věřím, že islám se jednou zničí sám, udusí se vlastním jedem, zmizí z povrchu zemského. Já se toho už nedožiju, ale stovky lidí, kteří četli mé články, snad vzpomenou nad svobodnou zemí, že jsem byla.

Sbohem...

Je islám náboženství poddajných lidí?

28. července 2011 v 11:34 | Karolína Kunstová
Většina náboženství je pojmenována po lidech, kteří je založili, jako například křesťanství či buddhismus. Islám nikoli. Slovo "islam" znamená poddanství, ovšem nenechte se mýlit. Muslimové jsou poddaní pouze Alláhovi, ostatní lidé jsou naopak poddaní jim. Proto se i ten nejchudší muslim bude vyvyšovat nad jakéhokoli nemuslima.

Islám také znamená mír, jenže trochu jinak, než je obvyklé chápat mír v Evropě. Islámský mír je sjednocení všech pod jednotnou vírou a poslušností Alláhovi. Je nejmladším světovým náboženstvím, a také nejagresivnějším. Od svých oveček vyžaduje absolutní poslušnost, šíření víry doslova za každou cenu a občas i jejich život. Vzepřít se islámu znamená stoprocentní smrt. A často velmi, velmi ohavnou.

Korán jako svatá kniha je řazen do jednotlivých kapitol, súr. Řazení súr je zvláštní, ale ukazuje, jaký žebříček hodnot muslimové vyznávají. Pro ilustraci prvních pět - súra Fátiha ( otvírací modlitba ), súra rodu Imránova, súra krávy, súra ženy a súra stolu.

Alláh je také zloděj. Podívejte se, co se píše v koránu: "Abrahám nebyl křesťan ani Žid, ale poctivý muslim." Asi jsem úplně hloupá, ale jak mohl Abrahám být muslimem, když žil minimálně 1 500 let před vznikem islámu?

A další perla:"Jednoho dne jsem ti přinesl perfektní náboženství, a tím ti dokázal svou laskavost, a ty musíš jediné - vybrat si islám jako svoje náboženství."
Nevím, nějak mě nepřesvědčil, že mám volit islám. Co vy?

Pamatujte na jedno - islám je náboženstvím pro lidi, kteří chtějí ve jménu svého Boha násilím zotročovat a zabíjet nepoddajné. Jste vrazi? Odpověď je na každém z nás.

Článek poprvé vyšel na http://www.atllanka.estranky.cz/ 13. května 2007. Myslím, že na své aktuálnosti neztratil...

Sociální Alláh

20. července 2011 v 18:26 | Karolína Kunstová
Děti jsou v islámu považovány za požehnání. Muslimky se chlubí počtem porozených dětí, tedy, většinou spíše počtem synů, ale i dcery se hodí. Dají se provdat, sňatkem se zpečetí provázanost rodů, majetkové vybavení... Dětí prostě není nikdy dost a proto mají správní muslimové tolik dětí, kolik dokážou porodit. Antikoncepce nepřichází v úvahu, jen občas se opatrně kdesi kdosi zmíní, že pokud by další těhotenství ohrozilo život matky, mělo by se mu nejspíš zabránit. A jak? Tak, že spolu manželé přestanou spát, a muži, aby netrpěl, má žena povolit další jednu nebo dvě manželky.

Kdo ale bude živit tucty a tucty potencionálně zplozených dětí? Žena je teoreticky schopná jednou ročně rodit. Při sňatku po první menstruaci, jak je v islámu možné a dokonce doporučované, to jest někdy kolem třináctého roku, bychom při uvažované plodnosti do čtyřiceti let měli sedmnáct dětí na pár. Při třech ženách by měl muž padesát jedna dětí v rodině. I kdyby přežila jen polovina, pořád je to dvacet pět dětí.

Má - li běžný muž živit dvacet pět dětí a tři dospělé ženy, potřebuje spousty peněz. Ovšem v islámu se o uživení rodiny netřeba starat. Postarat by se měl Alláh, který děti dal. Alibismus? Možná. Veškeré peníze jsou od Alláha, i ty, které posílá OSN, EU a podobné organizace.Od Alláha jsou podle této logiky i sociální dávky, které dostávají muslimové v České republice. Sociální dávky, které jsou vypláceny z peněz vybraných na daních.

Co dodat? Ani jsem nevěděla, že když platím daně, stávám se Alláhem...