Smrt a sláva

21. února 2011 v 22:36 | Karolína Kunstová
Čekám. Stojím a čekám, předstírám, že si prohlížím zboží v regálech supermarketu. Pod šaty cítím doteky kulatých patron, poslů smrti. A ptám se, Alláhu, přijmeš mě do ráje? Nemám manžela, nemám děti, jsem panna, budu moci být krásnou huriskou v ráji? Laňookou? Věčně čistou a nevinnou? Milovat se s bojovníky krásných těl i způsobů, poskytovat jim potěšení, stejně jako ho oni budou poskytovat mě?

Pro Tebe jsem se zrodila, Alláhu. Tys zařídil, abych spatřila světlo světa, a tak je docela spravedlivé, že z tohoto světa odejdu ve Tvém jménu. Já, Ayát al-Achras. Sedmnáctiletá dívka toužící po životě, který jí Alláh nedovolil žít. Já, Ayát, které Alláh ukázal cestu zmaru a smrti. Je jen mou vinou, že jsem se rozhodla poslechnout naléhavé volání po obětech, po lásce mimo tento svět, po smrti? Rozhodla jsem se nežít a dopřát toto božské potěšení dalším lidem, ale povedlo se mi vzít s sebou jen dva.

Kdyby nebylo toho starého muže, zabila bych mnohem víc lidí. To on mě vykázal ze dveří supermarketu, takže jsem se musela vyhodit do vzduchu u vchodu, a ne uvnitř, kde by síla exploze byla daleko větší. Zabila jsem aspoň toho muže, který mě vykázal, a k tomu ještě jedno děvče, náhodou procházející okolo do obchodu. Alláhu, proč jsi mi dopřál jen tak malou oběť za cenu mého života?

Dívka se, jak jsem se později dozvěděla, jmenovala Ráchel, ovečka. Kdyby to byla muslimka a ne dcera prokletého národa, možná jsme mohly být kamarádky. Třeba bychom chodily spolu do školy, hihňaly se každé hloupůstce, mlsaly cukroví, navzájem si upravovaly vlasy nebo se líčily. Kdyby... ale nebyla. Byla to židovka a proto si určitě zasloužila smrt, mohla přece rodit další bojovníky, kteří vyvražďují mé muslimské bratry a sestry v Gaze.

Chtěli mě provdat, Alláhu, loni mě zasnoubili za muže, kterého ani neznám. Za měsíc bych se vdávala. I to je jeden z důvodů, proč jsem přijala pás s výbušninami a odešla natrvalo od rodiny. Nechci pozemského manžela, protože bych ztratila svou čistotu. Imám říká, že je mnohem lepší nadpozemská rozkoš v ráji, a já mu věřím, on to přece musí vědět! Je to svatý muž a daroval mi kulaté patrony, dokonce mi je sám připevnil na tělo a přislíbil, že se stanu huriskou.

Smrt není strašná pro někoho, kdo si jen dvěma způsoby může zajistit život věčný, a zemřít při porodu, ba ani rodit, to jsem nechtěla. Jsem jen malé dítě z velké rodiny, kde byla pořád spousta dětí, a sama děti nechci. To by mi ovšem manžel ani Alláh nedovolili, kdybych se provdala. Muslimka musí být matkou, když má manžela. Takhle přestanu zabírat místo v rodině, můj snoubenec si najde jinou ženu, a bude šťastný, protože bude vědět, že já jsem v ráji. I moji rodiče budou šťastni, že mají tak úspěšnou dceru.

Umírám ráda. Moje smrt vyřeší spoustu problémů, které by později vznikly, a přivede mě k Alláhovi. A tím, že s sebou vezmu i Židy, udělám svému Bohu radost. Vydělají na tom všichni. Mějte se na světě tak, jak si zasloužíte, já odcházím, dobrovolně a s radostí. Těším se na to, jakou budu nádhernou huriskou, jak se mnou budou všichni spokojení, a to bych na zemi nedosáhla. Nikdy. Proto patrony, proto výbuch. Ma´a as-salaama, ma´a as-sal...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Atllanka Atllanka | Web | 22. února 2011 v 18:44 | Reagovat

Perfektní, a hlavně - pravdivé... Kdo ví, co teď bude s dcerami Egypta... a Tunisu... Libye... a dalších...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama