Únor 2011

Smrt a sláva

21. února 2011 v 22:36 | Karolína Kunstová
Čekám. Stojím a čekám, předstírám, že si prohlížím zboží v regálech supermarketu. Pod šaty cítím doteky kulatých patron, poslů smrti. A ptám se, Alláhu, přijmeš mě do ráje? Nemám manžela, nemám děti, jsem panna, budu moci být krásnou huriskou v ráji? Laňookou? Věčně čistou a nevinnou? Milovat se s bojovníky krásných těl i způsobů, poskytovat jim potěšení, stejně jako ho oni budou poskytovat mě?

Pro Tebe jsem se zrodila, Alláhu. Tys zařídil, abych spatřila světlo světa, a tak je docela spravedlivé, že z tohoto světa odejdu ve Tvém jménu. Já, Ayát al-Achras. Sedmnáctiletá dívka toužící po životě, který jí Alláh nedovolil žít. Já, Ayát, které Alláh ukázal cestu zmaru a smrti. Je jen mou vinou, že jsem se rozhodla poslechnout naléhavé volání po obětech, po lásce mimo tento svět, po smrti? Rozhodla jsem se nežít a dopřát toto božské potěšení dalším lidem, ale povedlo se mi vzít s sebou jen dva.

Kdyby nebylo toho starého muže, zabila bych mnohem víc lidí. To on mě vykázal ze dveří supermarketu, takže jsem se musela vyhodit do vzduchu u vchodu, a ne uvnitř, kde by síla exploze byla daleko větší. Zabila jsem aspoň toho muže, který mě vykázal, a k tomu ještě jedno děvče, náhodou procházející okolo do obchodu. Alláhu, proč jsi mi dopřál jen tak malou oběť za cenu mého života?

Dívka se, jak jsem se později dozvěděla, jmenovala Ráchel, ovečka. Kdyby to byla muslimka a ne dcera prokletého národa, možná jsme mohly být kamarádky. Třeba bychom chodily spolu do školy, hihňaly se každé hloupůstce, mlsaly cukroví, navzájem si upravovaly vlasy nebo se líčily. Kdyby... ale nebyla. Byla to židovka a proto si určitě zasloužila smrt, mohla přece rodit další bojovníky, kteří vyvražďují mé muslimské bratry a sestry v Gaze.

Chtěli mě provdat, Alláhu, loni mě zasnoubili za muže, kterého ani neznám. Za měsíc bych se vdávala. I to je jeden z důvodů, proč jsem přijala pás s výbušninami a odešla natrvalo od rodiny. Nechci pozemského manžela, protože bych ztratila svou čistotu. Imám říká, že je mnohem lepší nadpozemská rozkoš v ráji, a já mu věřím, on to přece musí vědět! Je to svatý muž a daroval mi kulaté patrony, dokonce mi je sám připevnil na tělo a přislíbil, že se stanu huriskou.

Smrt není strašná pro někoho, kdo si jen dvěma způsoby může zajistit život věčný, a zemřít při porodu, ba ani rodit, to jsem nechtěla. Jsem jen malé dítě z velké rodiny, kde byla pořád spousta dětí, a sama děti nechci. To by mi ovšem manžel ani Alláh nedovolili, kdybych se provdala. Muslimka musí být matkou, když má manžela. Takhle přestanu zabírat místo v rodině, můj snoubenec si najde jinou ženu, a bude šťastný, protože bude vědět, že já jsem v ráji. I moji rodiče budou šťastni, že mají tak úspěšnou dceru.

Umírám ráda. Moje smrt vyřeší spoustu problémů, které by později vznikly, a přivede mě k Alláhovi. A tím, že s sebou vezmu i Židy, udělám svému Bohu radost. Vydělají na tom všichni. Mějte se na světě tak, jak si zasloužíte, já odcházím, dobrovolně a s radostí. Těším se na to, jakou budu nádhernou huriskou, jak se mnou budou všichni spokojení, a to bych na zemi nedosáhla. Nikdy. Proto patrony, proto výbuch. Ma´a as-salaama, ma´a as-sal...

Hlavně se nelišit!

18. února 2011 v 19:19 | Karolína Kunstová
Jakékoli vybočení z průměru je majoritní společnosti vždy podezřelé. Tím více, čím striktnější jsou zákony a zvyklosti a čím přísněji je vyžadováno jejich dodržování. Je jasné, že za drobnosti, jako jsou jiná barva očí či světlejší odstín kůže proti průměru, nebude penalizace nijak velká. Větší tělesné odlišnosti typu barva vlasů či ochromená končetina už jsou postihovány hůře.

Nejhůře jsou  trestány odlišnosti ducha, a to především ty, které se týkají sexu. Povolen je pouze manželský sex a manželství smí uzavřít jen jedinci různého pohlaví. Muž musí být vždy vedoucí a žena poddanou, jiná cesta není. Svazky osob stejného pohlaví nejsou povoleny, neboť za homosexuální orientaci je mezi vyznavači islámu vžitý trest smrti.

Pokud před sňatkem zhřeší muž s nemuslimkou nebo ženou, s kterou uzavře jen dočasné manželství na několik hodin, přimhouří Alláh obě oči a ještě se otočí. Zhřeší - li žena, je tvrdě ztrestána, tím hůře, pokud je to s jinověrcem. Panenství je jejím povinným vkladem do prvního manželství, dosud neprovdaná žena rovná se automaticky panna
.
Islám adoruje silného a zároveň poddajného muže. Silný musí být vůči životu a ženě, poddajný vůči Alláhovi. Nelze však oba povahové rysy nacpat do jednoho těla, proto buď sílu, nebo slabost musí předstírat. Alláh není čestným pánem, před kterým by se člověk s přímou povahou skláněl dobrovolně.

Z výše uvedeného plyne, že islám je ideálním náboženstvím pro submisivní, heterosexuální ženu nebo testosteronem přecpaného, jako had kluzkého macha. Většina populace však taková není... a proto v islámu trpí. Únik však není možný - jednou muslimem, navždy muslimem. Či mrtvým nemuslimem. A žít, žít se chce, právě proto, aby mohli žít, se z islámu chtějí vyvázat.

Žít v uzavřeném kruhu zamává s psychikou každého jedince. Nejvíce sebevražedných myšlenek vzniká právě v bezvýchodných situacích. Pak se nelze divit, že si kolem sebe omotají semtexový pás a jdou se odpálit. Nemůžou za to. Viníkem je islám. Jde o stejnou zoufalou obranu, jakou byly sebevraždy v koncentračních táborech. Není budoucnost. Tady už ne...