Duben 2010

Jsme příliš civilizovaní?

14. dubna 2010 v 14:40 | Karolína Kunstová
Mezinárodní organizace se snaží přesvědčit vlády států s předčasnými sňatky, že by se měla celosvětově určit hranice pro vdavky dívek mezi osmnácti a dvaceti lety. Tehdy už jsou dívky plně dospělé a schopné se samy rozhodnout, že chtějí žít s mužem jako se svým manželem, a tělesně dozrálé natolik, aby jim případné těhotenství neublížilo.   

Muslimové se rozčilují, že znásilňujeme jejich práva, když se je pokoušíme přesvědčit, aby ustoupili od dětských sňatků. Tvrdí, že sňatky dospělých žen jsou jen pro společnosti, kde je běžný předmanželský poměr, a že jejich dívky nevydrží čekat až do doby zletilosti, ale zláká je nemanželský sex a tím se vystaví postihu islámských zákonů. Mají pro to argumenty, které podporují psychologicky i vědecky.

Mladičká nevěsta je prý poslušnější než dospělá. Ano. Je, protože je jako každé dítě odloučené od rodiny traumatizována novým, nepříliš přátelským prostředím ( nemůžeme očekávat, že jí ostatní ženy v harému přijmou s otevřenou náručí, když jí jejich pán chce dávat od nynějška přednost, už jen pro pocit novosti ). Je, protože je vystresovaná tím, co se od ní očekává. Dítě není na sex připraveno a znamená pro něj nepochopitelnou bolest od někoho, koho mu označí jako jeho pána, i když mu má říkat zawj, manžel.

Mladičká nevěsta si rychleji zvykne na nové prostředí. Ano. Ví, že jí nic jiného nezbývá. Muslimští duchovní se už ale nezabývají křehkostí dětské dušičky a pošramocením, které brzký sňatek způsobí. Dítě přijde o své dětství a je nuceno co nejrychleji dospět. Poměrně často také brzy otěhotní, vždyť prorok byl natolik prozíravý, že určil jako podmínku styku s dívkou dívčinu první menstruaci. Arabští mullové tvrdí, že na jihu dívky dospívají mnohem rychleji a jsou zralé ve dvanácti na to, být matkami. Tělesně možná. Duševně ne.

Mladičká nevěsta je zkrátka výhodná. Výhodná pro svého manžela, ne pro ni samu. Lépe se ovládá, místo drahých věcí jí uplatíte lízátkem, nemá šanci poznat jiného milence a tudíž porovnávat kvality manžela. Proto je tolik jednostranných dětských sňatků ( dospělého muže a dívenky ) v arabských státech. Ohánějí se prorokem, zákony, zvyklostmi... a ve skutečnosti jsou líní. Líní si získat dospělou ženu, do které se musí investovat čas, peníze a láska. Koupit si dítě je jednodušší a nepotřebuje to skoro žádnou námahu.

Matky s brzkými sňatky svých dcer nezřídka souhlasí. Připadá jim to jako nejlepší možnost, aby se jejich holčičky měly do budoucna dobře, měly co jíst a neukamenovali je za nemanželský sexuální styk. Nesouhlasí - li, je tu vždy možnost dcerku unést, znásilnit a pak si jí vzít. Nebo vlastně znásilnění ani není nutné, stačí, že bude pohromadě s mužem, který není mahram, příbuzný, a nebude u toho dívčina matka či jiný příbuzný. Nepříbuzný muž ucházející se o svatbu, totiž smí dívku vidět jedině zahalenou a slyšet její hlas.

Argumentovat tím, že ranný svazek je věcí zvyku, neobstojí. Ale chtějí arabští zákonodárci, aby jakýkoli argument obstál? Nebo je pohodlnější dál prodávat děti?

Filozofie zániku

7. dubna 2010 v 0:07 | Karolína Kunstová
Ten, kdo zemře pro Alláha, má zaručený ráj, ať už předtím spáchal jakýkoli hřích. Oběť života znamená oběť nejvyšší, oběť z lásky ke svému Bohu. Na co žít na zemi, vychovávat své děti, pracovat, být se svými blízkými? Alláh přece nabízí mnohem lepší variantu a natahuje svou nedočkavou náruč po každém, kdo je ochoten tuto oběť přinést.

Islám učí, že zemřít pro víru je nejvyšší blaho. Nemůže se tomu vyrovnat pozemský život se všemi příjemnostmi, jakými jsou dobré jídlo, pití, sex či láska. Alláh učí, že má muž ženu a žena muže chovat v uctivosti, milovat jej není nutno. Vlastně by si měl muslim svou lásku schovávat pro Alláha a projevovat jí jeho prostřednictvím všem. Tedy nikoli muslim, ale Alláh v něm miluje veškeré souvěrce

Slyší-li dítě odmalička, že smrt za svatou věc je nejlepší možnost, jak ukončit život, nechce s tím čekat moc dlouho. Podpora výcvikových táborů pro muslimské děti tomuto trendu napomáhá - dítě se naučí do dvanácti let zacházet se všemi smrtelnými zbraněmi. Bere to částečně jako hru, protože život v "normální" společnosti nepoznalo, a místo aut a panenek má v ruce granáty a malý kalašnikov. Dítě si rádo hraje.

Existují pubertální sebevražední atentátníci. Jsou to zfanatizovaní chlapci, ale co je horší, muslimové se neštítí pro podobné akce zneužít ani mentálně postižených dětí. Ty poslechnou na slovo a k čemu vlastně jsou Alláhovi takové děti? Svou smrtí přece celku prospějí daleko víc, než kdyby žily.

Další větší skupinou jsou dívky na konci puberty, od šestnácti let výše, jak se nedávno krvavě ukázalo v moskevském metru. . V Izraeli se stal roku 2002 případ, že šestnáctiletá muslimka Ayat al-Achras se odpálila v supermarketu a zabila kromě sebe člena ochranky a sedmnáctiletou židovskou dívku Rachel Levy. V normálním světě by tyhle dvě děvčata tancovaly na diskotéce, šly na dlouhou procházku na sluníčku, smály se a flirtovaly s chlapci. Ta židovská dívka to dělala. Muslimská jí to zatrhla.

Milovat svého Boha je nejvyšší a nejsvatější povinnost každého muslima a pro víru musí muslim udělat cokoli, co od něj Alláh ústy mullů žádá, včetně oběti nejvyšší. Vždycky se najde další bratr ve víře, jehož děti zalidní dobytá území. Proč tedy šetřit materiálem?