Červen 2009

Mír s vámi, bratři a sestry

13. června 2009 v 15:28 | Karolina Kunstová
V koránu je dvě stě šest míst, která oslavují násilí proti nevěřícím. Sám islám určuje, jak se mají muslimové k nevěřícím chovat - obracet je násilím na víru, a nepřestoupí - li, nechají se buď přežívat jako dojné krávy ( poplatek džizjá podle koránu musí platit každý nevěřící, žijící na území, kde platí islámské právo ), nebo rovnou zabít a rozdělit si jejich majetek.

Nevěřící se také hodí jako viníci všemožných krizí a katastrof. Tak jako byli ve středověké Evropě Židé obviňováni z otravování studní a morových epidemií, tak jsou dnešní Američané osočování z toho, že sesílají na muslimy nemoci a dokonce že muslimským dětem v USA podávají jedy místo léků.

Vykladači islámu vědí, čím si posluchače získat. Latinské "ora et labora", modli se a pracuj, není v kurzu. Mnohem raději vykládají svým ovečkám, že ti špatní by dobrovolně měli odevzdat svou zemi, své majetky a ženy těm dobrým, tj. muslimům. Nemají totiž na ně zákonný nárok. Práce ho nevytváří. To Alláh. A nevěří - li v Alláha, proč by měli něco vlastnit?

Citát Yussufa al-Qaradávího, který zní "Alláh dal ve své nekonečné moudrosti slabým to, co silní nemají, tj. schopnost použít své tělo jako bombu, tak jako Palestinci", je legalizací a obhajobou terorismu. Podle tohoto učence nejsou západní ženy a děti jako muslimské, a proto si zaslouží smrt. Nedodržují to, co my, tak co s nimi? Stanou - li se tedy obětí atentátu, není mi jich líto, vzkazuje na západ.

My nejsme ve válce s islámem. On s námi ano. Lidé si většinou neuvědomují, že to, co brání islámu v další násilné expanzi, je prozatimní nepoměr sil. Muslimů na cizím území je pořád méně než původních obyvatel. Dřívější taktika dobývání kusů území byla účinná právě proto, že Evropa byla nejednotná. I tak zastavila Turky u Vídně, když se konečně dokázaly pomazané hlavy dohodnout.

Dnes, v době NATO, by podobná strategie měla za následek faktický, i když ne fyzický konec národa, jež by se o to pokusil. Proto muslimové postupují jako výteční stratégové. Pořizují si tucty dětí. Jak pravil v roce 1974 alžírský prezident a duchovní autorita Boumenien, "ovládneme vaše území dělohami našich žen."

Nejčastější evropské chlapecké jméno novorozeňat bývalo Jan ve všech možných jazykových variantách. Ano, vím, že jde o jméno židovské a nepůvodní, ale je zdomácnělé. Mohammed, který ho úspěšně nahradil v Belgii a o totéž usiluje ve Švédsku, Anglii a Německu, takový není.

Nechci, abych byla místo rovnoprávného sňatku prodána jako kus masa. Nechci, aby se můj syn jednou jmenoval Mohammed. Nechci, aby se naše území stalo muslimské. Lze však tomu ještě zabránit? Ano, lze. Zrušením multikulturní společnosti a vyžadováním "starých" hodnot. Nebyly ideální, ale byly naše, evropské.

Vypuštěním nejkontroverznějších částí, jakými je povinné náboženství či stigmatizace neprovdaných matek, se můžeme udržet na určitém standartu, obohaceném vědou a technikou posledních dvou set let. Nebo to raději dobrovolně vyměníme za středověk v podání imámů a muezzinů?