Březen 2009

Osmkrát v životě pannou

31. března 2009 v 20:05 | Karolína Kunstová
Podívejme se na osud běžné dívky z venkova nejmenované africké země, říkejme jí třeba Fatme. Narodí se, vyroste, vdá se, má děti, ráda se pěkně obléká a zdobí. To vše má společné s evropskými dívkami. Co společného nemá, je žebříček hodnot společnosti.

Nejcennější devizou pro budoucí život v Evropě, jejíž hodnoty myšlení jsou ovlivněny ateismem posledního století, je vzdělání a rozvíjení osobnosti dívek. V islámu je to panenství. Dívka musí být panna, když se poprvé vdává. Aby si panenství udržela a během dospívání jí nezlákala touha po milování, užívají muslimové tří na sobě nezávislé, ale podporující se body jednoho systému.

První bod systému je důsledná izolace dívek od chlapců. Existují chlapecké a dívčí školy, dívky jsou hlídány, aby se příliš nevídaly s vrstevníky opačného pohlaví, ven chodí zahaleny jako mumie. Pod burkou není téměř poznat, jde - li o mladou dívku nebo stařenu.

Druhým bodem systému jsou brzké vdavky. V muslimské Nigerii je polovina dívek vdána před patnáctým rokem, některé jsou nevěstami dokonce už v sedmi letech. V asijském Pakistánu se většina žen vdává mezi třináctým a šestnáctým rokem.

Vdávání dívek v pubertě s sebou nese rizika jako je předčasný porod, smrt dítěte, trvalé zdravotní poškození nebo smrt matky - dívka ve věku kolem čtrnácti let není většinou vyspělá natolik, aby porod přežila bez poškození, v "civilizaci" když už dojde k porodu mladistvé či nedospělé dívky, rodí taková dívka císařským řezem a pod lékařským dohledem.

Třetím bodem systému je obřízka. Existuje několik typů této zrůdné operace. První, nejméně poškozující vnější pohlavní orgány, je kliteridoktomie, znamenající odnětí části nebo celého klitorisu.

Druhá ženu připraví o vnitřní stydké pysky, někdy část vnějších. Třetí, nazývaná faraonskou obřízkou, znamená odstranění klitorisu, velkých a malých stydkých pysků a sešití rodidel. Ponechává se jen malý otvor na odtok moči a menstruační krve.

Třetí typ obřízky je zcela jistě nejhrůznějším znetvořením. Při prvním pohlavním styku musí muž velmi často místo penisu použít napřed nůž, aby byl styk vůbec možný. Děs zvyšuje fakt, že po každém porodu ženě znovu rodidla sešijí, aby z ní udělali panenskou hurisku a manžel si mohl užít znovu pocitu "neposkvrněnosti". Přesto je tento typ obřízky na vzestupu, jakkoli při něm hrozí srůsty rodidel, těžké porody, častá smrt matky při porodu a ještě častější smrt dítěte v důsledku dlouhého porodu.

Díky třetímu typu obřízky může být žena osmkrát v životě pannou. Jednou od přírody a sedmkrát díky jehle a niti. Stojí to ale za to?

Lidská práva?

24. března 2009 v 21:56 | Karolina Kunstová
Spousta nejrůznějších organizací se ohání lidskými právy a jejich údajným porušováním vojáky operujícími na určitých územích. Je velice zvláštní, že tyto organizace kritizují téměř výhradně státy jako USA a Izrael za porušování lidských práv.

Kde jsou, když arabské ženy jejich mužští příbuzní zabíjejí kvůli tomu, že chtějí jít do školy a ne se ve dvanácti vdát? Proč neupozorňují na vraždy kvůli údajné nevěře, nebo je prezentují jako kulturní odlišnost s tím, že to sice není úplně dobré řešení, ale zase tak špatné v rámci dané společnosti také ne?

Kde byli, když Saddám Husajn přepadl Kuvajt? Vyslali snad tehdy pozorovatele, aby bránili Kuvajťany, a vystoupili v iráckém parlamentu, aby Husajnovi vytkli neetické chování? Že ne? Proč tedy medializují akce, které se dějou na Golanské výšině, jež je platným územím státu Izrael, a tím se de fakto pletou do vnitrostátní politiky?

Tyto organizace se totiž chovají trochu jako jistí včelí cizopasníci, majky. Majka se přichytí na včelu, nechá se odnést do úlu a tam si začne hospodařit po svém. Včelstvo v úlu buď parazita najde a zlikviduje, nebo je zlikvidováno samo.

Nevyzývám zde k likvidaci oněch organizací, ani v nejmenším ne. Nejsou to majky, nechtějí likvidovat vojenské základny, a chápu, že určitý "dozor" nad situací být musí. Neměly by se ale chovat protismyslně a snažit se vecpat jako nucený všekritický dohližitel tam, kde je nutno bojovat.

Na druhou stranu, lidská práva platí pro všechny a tam se pro ně otevírá obrovský prostor. Z civilizace se totiž přebírají první zbraně, poté technika - a kulturní hodnoty se nepřebírají vůbec. Dovedeme si všichni dozajista představit, jak by s atomovými zbraněmi zacházeli neandrtálci bez civilizačních zábran. Jsme ochotní jim je dát?