Srpen 2008

Jak vypadá islámský ráj?

31. srpna 2008 v 12:17 | Karolína Kunstová
Palestinští atentátníci, ač to zní jakkoli divně, si před odchodem do "akce" pořizují speciální ochranu na přirození. Tvrdí, že tenhle kousek sebe budou v ráji potřebovat nejvíce. Nejčastěji si penis obalí nějakou nehořlavou látkou, aby se k němu nedostal žár při výbuchu.
Penis je pro atentátníka důležitější než vlastní život. Ten se rozhodl dobrovolně ztratit při zabíjení ostatních, a osvobodit tak duši. Nijak jí neochraňuje při přecházení Es Sirátu, mostu smrti. Přechod přes tento most či spadnutí do hlubin džehenny, pekla, ponechává zcela na Alláhovi. Nezáleží mu ani na pozůstalých. Atentátníci se nepohřbívají, museli by se seškrabávat z několika set metrů čtverečních. Navíc bývají promíchaní s kousky jiných lidí a se spoustou odpadu z ulice. Na těch, které zabije, mu záleží jen na počtu, snaží se jich zavraždit co nejvíc, aby získal maximální zásluhy a co nejvíce pannen a ovoce v ráji. Na čem mu tedy záleží?
Přemýšlejte se mnou. Jestliže se kusy atentátníka rozmetají po celé ulici, speciálně chráněný penis zůstane v celku. Co se dostane do ráje? A jak to potom v ráji vypadá?

Nejsme hrdí na zemi, kde jsme se zrodili?

15. srpna 2008 v 21:22 | Karolína Kunstová
Je v pořádku, pokud přijmeme do své země lidi, kterým hrozí za jejich přesvědčení či politický názor v rodné vlasti smrt.

Není v pořádku, když se nás přistěhovalci, kteří přišli do naší země za výdělkem, snaží přinutit, abychom nejen respektovali jejich názory, ale zcela se jim přizpůsobili. Zlou krev nedělají ti, kteří se sotva zachránili před smrtí. Ti se tiše a dobrovolně přizpůsobí majoritní společnosti a života bez stínu strachu ze smrti si váží.

Lidé, kteří nám chtějí přikazovat, jak chodit ven oblečení, co se smí a nesmí, a ke komu se máme modlit, nepřišli ze strachu. Přišli proto, že v naší zemi spatřují lehčí chleba pro sebe, své rodiny a své děti. Děti zároveň míní chránit před bezbožností, která v jejich očích potáhla celý nemuslimský svět černým flórem.

Z jakého důvodu to ti, jež nám chtějí přikazovat styl oblékání a života, dělají? Naše nezahalené tváře, paže a nohy je prý urážejí v jejich náboženském cítění. Proč tedy opouštěli zemi, kde jejich morální kriteria platí? Kde chodí ženy zahalené a venku se téměř vůbec neukazují? V Berlíně už existují celé čtvrti, kde se nezahalená dívka vystavuje přinejmenším riziku znásilnění, protože bude považována za prostitutku. Jedná se ještě vůbec o evropské území?

Nejde mi do hlavy, co u nás, kde se denně setkávají s morálně nepřípustnými věcmi, dělají. Šel by někdo z nás dobrovolně někam, kde se k němu budou chovat neutrálně, ale budou - i když nevědomky - dělat nepřípustné věci? Nutí někdo Saudky, Dubajanky či Iráčanky, aby chodily v bikinách po veřejných promenádách, jen proto, že ženy v jeho zemi chodí v plavkách na veřejnosti?

Ti, kteří nám u nás doma chtějí poroučet, si budou muset vybrat. Lehčí chléb a přizpůsobení se společnosti, kam přišli jako hosté, nebo návrat k těžkému výdělku. Je to tak těžké pochopit?
Necháme si poroučet od někoho, kdo k nám přišel na návštěvu? Nebo se vzepřeme a budeme si doma určovat podmínky sami?

Osud muslimské ženy

6. srpna 2008 v 12:31 | Karolína Kunstová
Musím:
Být vždy k dispozici svému pánu a vládci.
Rodit děti. Nerodím - li, jsem bezcenná.
Zajistit mu veškeré možné pohodlí a dostatek jídla. Není - li ho dost pro všechny, musím se spokojit se zbytky. Nepracuji a nezáleží na mě tolik, jako na živiteli.
Smí mě:
Kdykoli zbít. Slabou útěchou je to, že nesmí použít hůl silnější než tři palce.
Kdykoli se se mnou rozvést bez udání důvodu, stačí třikrát říci "zapuzuji Tě". Já tuto možnost nemám.
Po rozvodu mi nedovolit vidět naše děti. Jsou totiž pouze jeho, já jsem jen živý inkubátor.
A především:
Muž má duši. Žena ne.
Kdo mě přesvědčí, že žena v islámu není věcí, kterou je možno zničit, rozlámat, zahodit... a je pro někoho cenná?