Sexmise

2. července 2017 v 19:46 | Karolina Kunstová
Média nás krmí zprávami o šílených poměrech v zemích uprchlíků. Uprchlictví je prý ekonomickým fenoménem. Uprchlíci se bojí o svůj život.Nikdo však už nedodá, že je to především fenoménem sexuálním. Při pohledu na davy uprchlíků zjistíte, že se skládají převážně z mladých mužů okolo dvaceti, pětadvaceti let. Ano, lze namítnout, že starší muži mají své rodiny a proto zůstávají doma, ale nebylo by logičtější, aby uprchli právě ti starší i s rodinami ve snaze chránit je?

Přirozeným pudem každého člověka je rozmožování. Jenže na to musí být dva jedinci opačného pohlaví. Pokud je jedno pohlaví izolováno od druhého a předáváno za úplatu... ne každý se rodí do bohaté rodiny, aby si ženu mohl vyplatit od rodičů v době, kdy pocítí touhu, zvlášť když je druhý či třetí syn v rodině. Jeden pak musí pár let šetřit... a přitom, jak tvrdí autority, existuje místo, kde jsou ženy k mání zadarmo, okamžitě a ještě se nezahalují, takže si je každý může okouknout a vybrat podle chuti.

To místo se nazývá "alquarrat al´uwrubbia", evropský kontinent. Zdejší ženy nejen že se nezahalují, ale chodí i ven, nesedí v harému. Navíc se za ně rodině nevyplácí ani věno, při svatbě už totiž nejsou panny. Je to mrzuté, nebýt první, ale jeden si může myslet, že jde o válečnou kořist, stačí ověřit, že není těhotná. Často se hlásí, byť vlažně, ke křesťanství, a tudíž jsou pro muslima vhodné jako manželky, pokud ne, je to ještě jednodušší. Stačí jí prohlásit za svou při obskurním neislámském obřadu, který stejně není závazný tak, jako by byl sňatek v mešitě.

Protože se nikdo - nebo téměř nikdo - z Evropy nevrací a naopak přicházejí zprávy od kamarádů, kteří už cestu podnikli a usadili se, jak se tam skvěle žije, uprchlictví nabývá na síle a počtech téměř neuvěřitelných. Ve společnosti s přebytkem mužů a nedostatkem žen, co na tom, že díky sňatkové politice určené pro bohaté a kupováním manželek, se vždycky najde dostatek mladých mužů, kteří půjdou "za lepším". V jejich případě téměř do ráje.

Ale chceme je tady?
 

Protože můžu

11. ledna 2017 v 16:15 | Karolina Kunstová
Chci jít do Evropy a požívat veškeré výhody jejich systému.
Protože můžu.

Chci, aby za mnou přišla celá rodina.
Protože můžu.

Chci, aby se mi všichni v Evropě přizpůsobili a stali se z nich muslimové.
Protože můžu.

Zabiju nevěřícího, odmítajícího konverzi na islám.
Protože můžu.

Provdám dceru v osmi letech.
Protože můžu.

Vezmu si, sám stařec, desetiletou dívku za manželku.
Protože můžu.

Zbiju svou ženu.
Protože můžu.

Vezmu si do postele otrokyni.
Protože můžu.

Rozvedu se trojím zopakováním fráze.
Protože můžu.

Nechám si děti z tohoto manželství a matce s nimi neumožním kontakt.
Protože můžu.

Vyžaduji, aby se všichni chovali podle mých standartů.
Protože můžu.

Bitím potrestám ženu na ulici, když se jí vyhrne šat nad zápěstí.
Protože můžu.

Znásilním dívku, která není zahalená.
Protože můžu.

Prostě můžu. Korán to dovoluje. A kdo jsem, abych ho nevyslyšel?

Princové z Orientu

10. prosince 2016 v 4:04 | Karolina Kunstová
V rámci propagace menšin se zdůrazňuje, že jsou muslimové v české populaci inteligentnější, vzdělanější a movitější než průměrný Čech. Zřejmě proto tu mají právo být, taková malá antidiskriminace superhrdinů. Stejná věc ale - kupodivu - platí o českých emigrantech v Německu či USA. Pročpak asi?

Zřejmě proto, že ten, kdo odejde a v cizí zemi se uchytí a zapustí kořeny, nebývá průměrný. Emigrují ti, kdož mohou něco získat, ačkoli tím i dost ztratí - nejeden český intelektuál po odchodu do ciziny pingloval nebo se živil jako prodavač. Emigrují ti, kteří vidí šanci na lepší život a jsou odhodlaní si ho pojistit vzděláním, sňatkem, zakoupením se v dané zemi.

Za totality sem přišla spousta mladých chlapců z muslimských zemí kvůli vysokoškolskému studiu, jako příklad lze uvést třeba předsedu muslimských obcí Muneeba Hassana Alrawiho. Mladý muž z vyšší třídy, který vystudoval většinou ve své vlasti střední školu a má kontakty a peníze na to, dostat se do cizí země, často velmi vzdálené od původní vlasti, na vysokou školu, není průměrný mladý muž populace.

Doposud jsme se bavili o mužích, pojďme přejít k ženám. I když, tam není moc co psát. Školní docházka je sice ve většině muslimských zemí povinná, ale v zemích, kde se ženy ani nezaznamenávají do matrik, kdo odhadne, kolik jich do školy nechodí? Podle statistik je v Saudské Arábii gramotných téměř 94 procent mužů... o gramotnosti žen neexistují doklady. Nějaké gramotné ženy tam ale určitě jsou.

Nejnižší ženská gramotnost je zaznamenána v Nigeru, číst a psát tam umí pouze každá desátá žena. Podíváme - li se na gramotnost cekové populace, vyskočí to na dvacet procent... To znamená, že zde umí číst a psát třikrát více mužů než žen. A to už je velmi znatelný nepoměr. V Nigeru také neexistuje minimální věk pro sňatek... stejně jako v Saudské Arábii.

Davy, které se hrnou v současnosti do Evropy, to dokazují. Většina z chlapců umí jen pár slov anglicky, ale věří, že v nové zemi budou ženy, domy a majetky padat k nohám. Tvrdí, že jsou lékaři či inženýři, ale umí většinou sotva číst arabštinu, latinka jim nic neříká, a vysvědčení a diplomy zřejmě kdesi zapomněli. Tohle jsou opravdu průměrní obyvatelé muslimské země. Zádní exotičtí princové, ale nádeníci, kterým kdosi cosi nasliboval ve formě pohádky a oni jsou natolik neznalí světových poměrů a nevzdělaní, že jí věří.

A závěr? Nelze srovnávat nesrovnatelné. Muslimové, kteří už tu pár let jsou, nepatří do běžné populace své země. Jsou to synové vyšší třídy, kteří se většinou oženili s ženou místní či alespoň evropskou. Průměrný syn země v područí islámu vypadá opravdu jinak, než inženýr či lékař, s jiným majetkem, zázemím, vzděláním, cizími jazyky - a bývá bez titulu. Nehledě na to, že na gramotnost mu stačí odrecitovat korán.
 


Evropa, Afghánistán, Izrael... není to jedno?

15. července 2016 v 10:33 | Karolina Kunstová
Dvě stovky mrtvých při útoku na tržišti.
"To je v pohodě, ňákej Afghánistán, nám nic nehrozí, viď, mámo..."

Autobus v plamenech, zdevastovaný od výbuchu, ambulance rozvážejí ty, co přežili, po okolních nemocnicích.
"No jo, to ty Židi maj za to, jak jsou hnusný na Araby..."

Desítky mrtvých při jedné části útoku a další pravděpodobný atentát překažen.
"Francie? Co kurva dělají ve Francii? Tam maj přece civilizaci a ne velbloudy!"

Jak dlouho bude trvat, než to bude místo daných destinací Praha, České Budějovice, Jihlava? A chceme na to vůbec čekat?

Dokud teroristé rozsévali strach daleko, alespoň ze zeměpisného hlediska, bylo to většině lidí jedno, protože se nebáli o svůj život. Když to ale bouchne blíže, začnou panikařit. A tady by měl nastoupit stát jako učitel, jak v daných situacích jednat. V již zmiňovaném Izraeli útočníka často zneškodní ti, kteří jsou první na místě, běžní lidé, protože jsou to velkou měrou vojáci v záloze a zbraně mezi lidmi jsou rozšířené.

Možná... ale docela možná... proto chce vydat EU nové nařízení o zbraních. Nožem s čepelí do pěti centimetrů se kalašnikovu neubráníte. A nic víc nakonec lidem v pouzdrech nezbyde. Nevěřím, že se to zastaví u automaticky nabíjených zbraní, zbraně všeobecně přece zabíjejí. Jsou nebezpečné a lidé by je neměli mít.

Cui bono?

Komu se hodí bezbranné ovečky, které musí poslouchat? Komu se líbí nové reformy školství se všemi možnými úlevami, místo aby se děti učily více a pečlivěji, tak dostanou diagnozu a nemusí psát úkoly, počítat, číst? Komu se hodí nevzdělaný, bezbranný dav? Odpověď nechám na každém z vás.

Třetí generace

9. června 2016 v 16:16 | Karolína Kunstová
Nezažili poměry v rodné zemi, hlad a bídu. Nezažili válku. Nikdy jim kolem hlavy nelétaly kulky, granáty nevybuchovaly kousek od nich, nikdo nekladl nášlapné miny na cesty, kterými chodili do školy a za dětskými povinnostmi. Nebyli využiti jako dětští vojáci, nevraždili dříve, než se naučili číst a psát.

Možná proto hoří válka v jejich hlavě. V hlavě, zmítající se mezi nároky společnosti, ve které vyrostli, a nároky náboženství svých praotců.

Evropští radikálové často pocházejí ze skromného prostředí. Ačkoli tu žijí možná déle než ostatní přistěhovalci, stále jsou vyloučeni. Mají jinou výchovu, jiné vzezření, jiné školy, jiné zvyky. Nechtějí se přizpůsobovat, ale přizpůsobení s sebou nese dobrou práci a peníze a stírá sociální vyloučení. Vidí krásná auta, domy, na která v životě nedosáhnou díky tomu, že mají omezený manévrovací prostor - omezený výchovou, která neuznává "západní výuku", i tím, že sami musí dodržovat určitá pravidla a omezení.

Přísná omezení, která jim vtloukají do hlavy imámové, jsou imunizací proti lákadlům moderní společnosti. Bohužel, ne vždy účinnou. Spousta mladých muslimů požívá alkohol, má sexuální vztahy s dívkami, jenž ani nejsou muslimkami, natož aby si je vzala za manželky, zkouší drogy... ale všeho do času.

Třetí generace je nejrizikovější. Smrtelně. Nemá rodiče, kteří by jim z vlastní zkušenosti popsali, proč utekli z rodné země, a zprostředkovaná zkušenost typu "dědeček byl v původní zemi pronásledován a babička přinucena ke sňatku v devíti letech" jim nestačí. Nic jim to neříká, na druhou stranu, druhá generace, jejich rodiče, je stále nutí dodržovat pravidla víry a dokazovat tak svou odlišnost. A tady se otevírá prostor pro zlomení jedince.

V mešitě a náboženské škole, kde se učí především recitovat korán, oproštěný od balastu ostatních vědomostí, je dost prostoru. Na to, vtiskávat do hlaviček vzorce chování. Na to, naučit ten "správný" pohled na svět. A když už jedinec není zlomený, má v mysli vloženy matice, které při správném spouštěči reagují ukázkově. Proto tolik mladých, liberálních muslimů najednou "přepne" a jsou z nich vousatí a striktní radikálové.

Vybouření radikálové, kteří najednou prosazují přísná pravidla. Jejich manželky musí chodit zahalené, nesmí pracovat, stýkat se s muži - proto si často manželky dovážejí ze zemí původu. A ještě častěji se jedná o jejich sestřenice. Rodiče dívek v tom vidí pro své dcery velké plus - dostanou se do bohaté země, kde budou mít zdravotní péči, a doma by se vdaly mnohem hůře a stejně by musely poslouchat muže, takhle alespoň zůstanou v rodině...

Vybouření radikálové, kteří brojí proti alkoholu a necudnosti, neváhají trestat na ulicích i cizí ženy, nebo je aspoň obtěžovat. Třeba jím to dojde a příště se ven oblečou tak, jak vyžaduje islám, ačkoli muslimkami nejsou. Nemuslimky jsou lovná kořist, můžou se stát přece muslimkami, dát to najevo oděvem a chováním a vše bude v pořádku, navíc přesvědčit někoho ke konverzi je v očích Alláhových velká zásluha. Nechtějí? Pak si slitování nezaslouží.

Vybouření radikálové, kteří náhle nenávidí společnost nechovající se podle jejich pravidel. Touha po alkoholu, dívkách, všem, to je tak nemuslimské! A Alláh jí na ně sesílá jen proto, aby je zkoušel. Proto raději seženou zbraně, výbušniny, pobijí pár lidí a uvidíme, jak se zvedne počet konverzí! Alláhu akbar, chtělo by se zvolat, Alláh je veliký.

To on nutí jednotlivce, aby mu byli po vůli tělem i duchem... i v třetí generaci. Čtvrtá už mnohde vyrůstá. Snad tedy přinese něco nového.

Burka urážkou nebo urážka burkou?

6. února 2016 v 18:37 | Karolina Kunstová
Proč nosí muslimky burku? Jak samy vysvětlují, že je to pro jejich ochranu. Pokud by je muž viděl odhalené, neodolal by a v lepším případě by je obtěžoval, v horším znásilnil. Nemohl by si pomoci, protože muži už přece jsou všichni takoví. Na vině je vždy žena, provokující kouskem odhalené kůže, parfémem či pouhým hlasem.

Jako evropského muže mě uráží, že si o mě muslimky myslí to nejhorší. Byl jsem vychován v našich tradicích, kde obtěžování žen je nepřípustné a znásilnění zločin, ať mají na sobě, co chtějí. S chutí se otočím za dívkou v minisukni, nenápadně juknu do pěkného výstřihu, ale abych cizí ženy na veřejnosti ohmatával? Měl znevažující poznámky? To bych se musel stydět.

A abych nedejbože ženu zbil za to, že ukázala při náhlém poryvu větru nechtě lýtko? Vyvraždil celý autobus za to, že viděli nahý kotník mé manželky, když se sukně vyhrnula? Rozvedl se s ní, když se jí při pití shrne rukáv a ona ukáže předloktí?

Burka v nearabském okolí obtěžuje. Obtěžuje mě, protože rád vidím, kdo prochází okolo mě. Obtěžuje danou ženu, která často při posunutí látky, třeba větrem, dočasně nevidí na cestu a je tak vystavena riziku zranění či sražení autem. Je bezpečnostním rizikem. Nebylo zrovna málo případů, kdy se pod burkou schovala šikovná malá nálož, odpálená ve vhodné chvíli.

Chápu muslimky, že doma či při návštěvě svých souvěrců nosí burku. Ve škole či na veřejnosti v naší republice je ale burka nepatřičná. Je urážkou nás, evropských mužů. Prostě sem nepatří.

Obohacení? A chceme to tak?

24. září 2015 v 13:36 | Karolina Kunstová
Politicky korektní média velmi zdůrazňují obohacení naší kultury kulturou jinou, kterou sem přináší uprchlíci. Celý náš život bude obohacen o nové prvky, svěží vítr et cetera et cetera...

Ale... je tak těžké nám dát na výběr? Třeba i možnost uchovat si svou, starou, zatuchlou kulturu? Co je na ní tak zatuchlého, že se musí měnit? Ano, platí už nějaký ten pátek, jenže - je naše. Vybrali jí naši předkové. Žili podle ní a my jsme v ní byli vychovaní. Uznáváme její hodnoty, máme je "v krvi" a bereme je jako platné, i když nepsané zákony.

Ženy jsou rovnocenné mužům. Nejsou bity za věci tak přirozené, jako je vlastní názor. Můžou chodit tam, kam chtějí, a oblékat si to, co chtějí. Nemusí se bát, že odhalí předloktí a kvůli tomu téměř vypustí duši pod rákoskou. Muži si smí také oblékat, co chtějí, vybrat si střih vlasů, oholit se...

Proč si nemůžu vybrat svojí kulturu a cizí poznávat jen na dovolené? Sama si zvolit, jakou kulturu chci poznat, vybrat destinaci, těšit se na cestu dva tři měsíce, užít si cestu letadlem či lodí a pak se seznámit s kulturou v jejím přirozeném prostředí, včetně podnebí, moře, památek, pouště...

Proč mi nutí něco, co nechci, jako sadistický vychovatel nebohému žáčkovi? Nesmím odmítat, jinak se na mě celá Evropa strašně, ale opravdu strašně naštve a sebere mi kapesné. Navrch mě ještě donutí sníst tu kaši, co navařila, vylízat misku a pak za své běžet nakoupit další suroviny na kašičku pro jiné státy.

A komu se celý tenhle humbuk hodí do krámu? Osobně převaděčům a lidem žijícím na té špatné straně hranice, se znalostí místního terénu. Politicky vládám zemí, odkud tito lidé utíkají. Většinou jsou to odpůrci režimu a mít je co nejdál je jejich cíl. Ekonomicky... a tady je to sporné. Evropě? Díky novým pracantům? Ne, jejich začlenění bude stát spousty peněz a je celkově nejisté. Jejich původním státům? Možná. Ale nejvíce tomu, kdo vydělá na destabilizaci poměrů, zhoršení podmínek na trhu, útěku těch, kteří tu nebudou už s novými obyvateli chtít zůstat...

Lákání středověku

17. ledna 2015 v 9:25 | Karolina Kunstová
Doba, kdy potoky byly čistší, ženy krásnější, muži mužnější, všichni žili v lásce a pokoře... či naopak, doba, kdy se umíralo na banální nemoci, na škrábanec, na nachlazení, kdy neustále hrozil hlad, lékařské metody byly surové a primitivní, i když nečekaně účinné, kdy se trestalo tělesně včetně trestu nejvyššího, neboť živit vězně stálo příliš mnoho a společnost si to nemohla dovolit...

Ano, to vše byl středověk. Paradoxní směs krásy, čistoty, hadů pod povrchem, násilí, předurčenosti... Spousta lidí po něm dnes touží. Má pocit, že by v něm žili lépe. Jinak. Zrozeni k tomu, co měli vykonávat - lhostejno, jestli k tomu měli talent či chuť. Ale prostě nechtějí svobodu výběru. Tu svobodu, která je dnes hybatelem společnosti. Dělníkův syn učí na univerzitě, syn významného vědce spravuje trubky.

Lidé, kteří nebyli odmala rozvíjeni, si se svou svobodou neví rady. Nikdy je nikdo nenaučil, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Takoví lidé ctí ono prázdné slůvko "svoboda", ale jeho náplň je nezajímá. Byli učeni, že svoboda je to, co přikážou "ti tam nahoře" a jiná svoboda je zlá, anarchická, vražedná.

A než by ve jménu svobody byli vražděni oni, tak raději vraždí, vedení pudem sebezáchovy.To jsou pak popravy "nepohodlných" v totalitních režimech, lynčování zfanatizovaným davem či lidé mizící na příkaz tyrana. Jak jinak se zbavit opozice, pokud chcete vládnout na doživotí? V dnešní době je cestování snadné, vypuzení z oblasti tedy nic neřeší. Smrt je jediným řešením.

Nelze nabízet demokracii někomu, kdo má středověké myšlení. Vlastně ano, nabízet mu ji lze. Ale nelze ho pak trestat, když si ji upraví podle sebe, oseká či spíše rozdělí. Povinnosti přehraje jen na jednu část obyvatelstva a práva na tu druhou část. Ale ano, i o tom je středověk. "Ty vládni, Ty se modli a Ty pracuj."

Změna? Nemožná. Leda by se děti odmalinka vychovávaly jinak a jinde. Ale to už by pak nebylo možno zfanatizovat populaci natolik, že ze strachu o život dělá něco, co vlastně nechce. Provdává své dcery jako děti, zabíjí jinověrce, povinně se modlí. Rodiče totiž děti učí jen to, co kdysi naučili je.

Pohan nebo bezvěrec?

9. září 2014 v 14:05 | Karolina Kunstová
Ačkoli se zdá, že křesťané nekřesťany a muslimové nemuslimy označují stejně, není tomu tak. Jedná se o jemný rozdíl, přesto je znatelný nejen v gramaticky pestré češtině, ale i v angličtině.

Křesťané všechny nekřesťany označují jako pohany. Lhostejno, zda je dotyčný ateista, buddhista, žid, pohan je lehce pejorativní označení. Původní význam slova pagan je venkovan, buran. Počeštěně to zní, jako by byla nějaká hanba nebýt křesťanem, ale, jak říká Přibík Pulkava z Radenína, i pohan jest člověkem.

Muslim naproti tomu označuje veškeré nemuslimy jako nevěřící.Existuje pro něj jen jediný věřící, a to je muslim. U žen je ještě schopen tolerovat věřící v bibli, s těmi se smí dokonce oženit, ale děti už jsou jen muslimy a pokud přesvědčí dané dámy ke konverzi, je to plus u Alláha. Muže - nemuslimy tolerovat ovšem nemá. Ubírají věřícím kyslík, jídlo a činí si nároky na ženy.

Bezvěrec je ovšem nicka. Nicka vhodná k zabití za každou cenu, i za cenu zabití věřících. Aneb jak prohlásil při útoku na Beziers Arnaud Amalric:"Zabte je všechny. Bůh si je přebere." Čili, cennější je zabít pár věřících, než nechat nevěřící žít. Touto zásadou se řídí většina fanatiků jakéhokoli náboženství.

I v tak nejemném jazyce, jako je angličtina, jsou tyto dva pojmy rozlišeny. Pohan je pagan a nevěřící infidel.Na plakátech, které se tak rychle objevují z ničeho při demonstracích muslimů, slovo pagan nenajdeme. Proč taky? Pokud někdo nevěří v Alláha, není člověk. Nezaslouží si žít...

A děti blednou...

2. února 2014 v 22:29 | Karolina Kunstová
blednou a slábnou. Den, kdy se vzbudil Dracula, byl dnem zlým. Časy upírů nadešly a poctivý vesničan smí jen umřít. Vysátý do sucha, připravený o vše, o čest, o důstojnost, o život a jeho krásu. Ničit svého hostitele jako parazitující houba, toť úžasná strategie k přežití druhu!

Náznaky probouzení se zpočátku daly přehlédnout. Sem tam nějaké auto sežehnuté plamenným pohledem, znásilněná dívka, zbití křesťané - zvláště oni, protože jejich kříže upíry přece provokují. Když tyhle případy zhoustly, svedlo se to na jiné upíry, aby se odvedla pozornost. Nezaměstnanost, chudoba, sociální vyloučení, nemožnost se asimilovat, házení klacků pod nohy, provokace s cílem upíry urazit.

Dracula za tohle přece nemohl. S půlměsícem v ruce je svatý, svatý, svatý! Nesmí se urážet, ba se ani na něj nikdo nesmí křivě dívat, upír je všemocný a tyje ze síly svých poddaných - i nepoddaných. Všichni přece platíme daně. Vysávání tedy nic nebrání. Platit tribut musíme, i když ty peníze potřebujeme pro naše děti. Co je komu po nich? Ať slábnou a blednou, mají přece šanci na slušný život. Stát se upírem není tak těžké, ani to nebolí a zisk je maximální.

Stačí jen třikrát zamumlat jakousi formuli, odříci se kříže a česneku, obléci uniformu svého nového vládce a hotovo. Ano, pokud jste vesničanka, je to celé malinko složitější, ale pohodlný život bez námahy rozhodování o svém osudu za to přece stojí. Kdo potřebuje chodit na místa, kde se potkávají upíři s neupíry? Není lepší nechat své upíry, aby chránili mou čest a život a sama být bezpečně schovaná v kryptě, zahalená v závojích smrti?

Naše děti blednou, blednou a slábnou. Vysávány upíry, zakrývány závoji, viklány proupírskými masmédii. Křehkost životní síly a postojů nikdy nebyla dána tak na odiv jako v této době. Nikdy nebyla tak lámána, systematicky, silou, chytře. Bojím se, že naše děti jednou zblednou natolik, že nebude jiné cesty než závoje smrti. Sežeňte česnek!



Kam dál